Saliven Lacroa

nePoezie

Za stříbrných nocí

Když vracíš se jak touha
Je zdálky už slyšet
rozléhající se cvakot
tvých
ze zvířete vyrobených lodí
Kabát nasáklý kouřem
v půlce zatípnutých cigaret
upouštíš už v chodbě
A posedem před
Porcelánovou sochou
protestuješ proti střízlivění

Do ucha mi v hysterii
říkáš jak už nemůžeš
Žít a nežít
S někým
koho tak moc miluješ...
Žádné komentáře