Saliven Lacroa

nePoezie

Věření

Třepotající hlas

vycházející z vyschlých

a po radostnějších slovech

toužících úst

rozezněl hluchá místa sluncem

osvětlené svatyně

zapadlé kaple svatého beze jména

 

atmosférickým nábojem ticha

spojeným s hlubokým hlasem

přistupujícího k pokání

naplní místnost do sytosti

pokorou a lítostí… 

 

lítostí nad ztrátou vlastní

zanedbatelné vnitřní svobody

vyměněné za kus tvrdé oplatky

za hrst vody z kaluží

stojících na pozemcích

hodnostářů církevních

 

Sklonem hlavy vyjádření

Jasně dané souhlasy

vědomí a usmíření

 

řvoucí varhan trubic

mrazení co vyvolá

slzy vžene v oko

 

přijímání

odpuštění

Žádné komentáře