Saliven Lacroa

nePoezie

Pouta mezi námi

Poznání zrozené

z temnoty našich

tak odlišných osudů

prokazuje marnost

existence nových začátků žití

ve společném objetí

  

Jsi anděl noci

co temnotu do dne přináší

A já jako Gabriel

Tě svazuji svou kletbou

 

Píseň milosti a vykoupení

je už jen velmi slabě slyšet z povzdálí

 

A tak trápení

místo konce

svůj začátek našlo

 

Až dojdou Ti síly

nebo až odvahu najdeš

k pramenu pravdy se otočíš

 

A duše Tvá se očistí

 

Polkneš svou hořkost

s poslední kapkou pokušení

 

Zjistíš, že světlo

oslepí tvůj zrak

 

A vůni rozkvetlých javorů

na tisíce metrů ucítíš

 

Strach pomine

 

Pak i tvář, jazyk a srdce

dozná úlevy své

 

Však slepota Tvá

věčná zůstane

Žádné komentáře