Saliven Lacroa

Můj BLog

Tváře plné rýh

Budí mě lehké poklepání na rameno. Otvírám pomalu oči a vidím nad sebou krásnou tvář mladé ženy. Jak se cítíte, ptala se. Ale opět jsem nebyl schopen vydat ze sebe ani jednoho slova. Tentokrát ale ze studu a z nevědění o smyslu mé přítomnosti na oddělení, kde bylo více než jasné,

 že se nejedná o standardní nemocniční zařízení. Jediné co mi probíhalo hlavou, bylo, že jsem na psychiatrii zavřený s blázny. Opět se mi do očí tlačily slzy. Tentokrát však s větší intenzitou a hloubkou, podkreslenou beznadějí a bezmocí kontrolovat své jednání. Zamlžil se mi zrak a přivřel jsem oči. Cítil jsem, jak mi po tváři začala stékat slza. Byl jsem na tom ještě hůř. Slzu jsem nechal po tváři stéct bez povšimnutí. Slza se zdála tak horká, až jsem cítil, že mi vypaluje do obličeje rýhu. Hned jsem si vzpomněl na člověka, co spal s otevřenýma očima. Na jeho tvář plnou rýh.

 

Žádné komentáře