Saliven Lacroa

nePoezie

Válkou poznamenaní III.

Psalo se
ne snad
že by míň nebo víc
Normální i den
jak zdálo se prve
Však o soumraku za
dne toho
země třásla se
u kolejnic víc

 

Skřípění  vlaku brzd

a hluk tisícého kříže

v hák zkrouceného

a vozy z vlaku

černě vyrovnané

 

Vztyčené ruce

paží  v hor

k nebi snad ukazující

 

Zase šum a hluk

to povel velí zab a moc

A zabil hodně

 

Pak zas skrze písmo nesvaté

k nám historie  z facek

a nábojů

vlastní pozorovatelnu staví

 

Těch vět

z železa svět

a dnes bronzu litého teče

jako památník nám

co v další té

bitvě svá těla

bez duší zanecháme

 

A po nás ženy

naše děti vychovají

Aby děti jejich dětí

mohli vlastní

památník mít

A Jejich ženy

jejich děti…

Žádné komentáře