Psalo se
ne snad
že by míň nebo víc
Normální i den
jak zdálo se prve
Však o soumraku za
dne toho
země třásla se
u kolejnic víc
Skřípění vlaku brzd
a hluk tisícého kříže
v hák zkrouceného
a vozy z vlaku
černě vyrovnané
Vztyčené ruce
paží v hor
k nebi snad ukazující
Zase šum a hluk
to povel velí zab a moc
A zabil hodně
Pak zas skrze písmo nesvaté
k nám historie z facek
a nábojů
vlastní pozorovatelnu staví
Těch vět
z železa svět
a dnes bronzu litého teče
jako památník nám
co v další té
bitvě svá těla
bez duší zanecháme
A po nás ženy
naše děti vychovají
Aby děti jejich dětí
mohli vlastní
památník mít
A Jejich ženy
jejich děti…
Žádné komentáře