Saliven Lacroa

nePoezie

Tvé vlasy svou vůní

jako pavouk co spřádá sítě
ulovíš mé vnitřní hlasy
Zbavíš myšlenek vlastních
Vysaješ a obal necháš supům
Zbytečná však oběť
když mě pak zvracíš
dusíš se mnou
a splachuješ

Putující srdce stokou
se už čisté nevrátí…

Šedotrnná mlha v očích
nikdy víc už nezmizí.
Korespondenci vzpomínek
uložím na bezpečnou toaletu
v přízemí mého žití s povzdychem radosti z dobrých skutků…

Kdykoli si je můžeš přijít vyzvednout…
Žádné komentáře