Saliven Lacroa

nePoezie

To je to věčné usínání

Spala vždy
jako do kostela oblečená
V rukou svírala starou knihu
ze které mi vždy
jako babička
před spaním
bájné příběhy vyprávěla...

Nikdy mi nedovolila
usnout dřív
nežli příběh dokončila

A já
když ji teď
ze své knihy žití předčítám
usíná už v půli...

Spi sladce a pán bůh nechť dopřeje Ti odpočinku zaslouženého...

Žádné komentáře