Saliven Lacroa

nePoezie

Prázdné židle

Jako lovem beze chtění
okoušeš mé ruce
svlékneš mě
až se celý budu chvět a
stydět za své stínem pobledlé tělo
Polibkem pak naznačíš
svůj zájem nejčistší
a hluboký
jako propast, nad kterou se ocitám

Pak se jenom pousměješ
a navždy zmizíš v objetí
bratra mého jediného

pak jen prázdno
v srdci v duši
u vánočních tabulí…
Žádné komentáře