Saliven Lacroa

nePoezie

Krvavé slzy

Bylo to tak zvláštní
Hodinky na její pravé ruce
ještě tikaly
a tělo bylo stále horké
Pot se mi skrze čelo
vsakoval zpět do kůže

Podlaha zbarvená
do tmavě rudé barvy
hlasitě křičela

Cítil jsem bušení kladiv
na své hrudi co v nepravidelném
rytmu udávaly tempo
střídajících se pocitů
hněvu a okouzlení
nad křehkostí lidského bytí

Z oka ji padala
rospálená slza
která za sebou nechávala
nesmazatelnou rýhu beznaděje

V uvědomění střízlivých pohledů
na krví ulepené tělo
se v otčenáši
pokouším najít uklidnění
Okované ruce posedlostí
skrývají nástroj
smrtelné něhy

Skláním se
abych posledním polibkem
na tvé strachem rozkousané
rety
dal ti své poslední sbohem...

Žádné komentáře