Saliven Lacroa

nePoezie

Je lidské hrdý být…

Tak a stojím
Hrdlo to stažené
V oko proti oknu výslechům
křehké to děvče
mord ten na muži svém
nespáchaný přiznat má
Jen lidské je hřešit...

I psanici ubijí za krut
kola lámání vazů
Křikem zdobená místa
Psalo se
ne snad
že by míň nebo víc
Normální i den
jak zdálo se prve
Však o soumraku za
dne toho
země třásla se
u kolejnic víc
Čekal jsem schválně
na místech která neznáš
Čekal jsem tam na tebe
abys nemohla mě najít
Nahá a přitom oblečená
v šatech vyzvání
sedávala na rozích domu
s šedivou římsou
Posledni komentare
03.12.2008 07:47:55: strašně se mi ty tvoje básničky líbí.dám nějáký na stránky www.poetrymic.webnode.cz , jestli ti to n...
Za čerstva umyté ruce
v oleji chtíče moci
Roztíráš si
po mém
tichem poznamenaném
těle
jen do záclony zabalená
přicházíš v dokonalosti
mezi krásou a chtíčem
V rohu dlažební kachle
lemované spárou
Krabička zápalek
na půl vyškrtaných
Na to kus dál
už plamen svou oběť
pevně svírá
1  
2  
3  
4  
5